Sorry

31. srpna 2009 v 14:58 | Sarinda |  Moje kecy
Ahojky. V poslednej dobe som tu nebola lebo som mala pozastavený blog. Dnes som chcela napísať, že som s5 ale potom som si uvedomila, že aj tak nebudem stíhať tento blog. Na začiatku som bola úplne happy, že mám blog ale potom ma to zunovalo a už som ako keby písala tu na blog len s povinnosti. A tak tímto celým článkom chcem povedať, že už nebudem chodiť na blog, nebudem písať články a vlastne už nebudem nič robiť na blogu. Ale na SB sa možno budem chodiť kukať, že ako vyzerá ich blog.

Tak.... papa♥

Sarinda
 

HAFHOJKY!!!!!

24. června 2009 v 20:01 | Sarinda |  Moje kecy
Ahojky!!! srry, že som nepísala ale musela som si opravovať známky a také blbosti.... chcem vám oznámiž jeden dôležitý oznam a to je toto:

POZASTAVUJEM BLOG NA CELÉ LETNÉ PRÁZDNINY!!!!!!!! MOŽNO SEM NIEČO PRIDÁM ALE POCHYBUJEM!!!!!§ PAPA!!!!! CMUK MY SB!!! ♥♥♥ xD


Dik

20. června 2009 v 19:40 | Sarinda |  Moje kecy
Ahojky!!! Dikes, že ste hlasovali v ankete :) XD veľmi ma to potešilo.......... lebo som si myslela, že niekto ale niekto nebude hlasovať :) dik :)
 


ahojdada

18. června 2009 v 17:33 | Sarinda |  Moje kecy
Ahojky!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! ako sa mate?! a ake znamky vam vychadzaju?! mne asi skoro same 1 XD este presne neviem...................... nezdá sa vám, že z´tie posledné dni školy idú strašne pomaly?

Ako si mohol?

16. června 2009 v 19:21 | Sarinda |  Moje kecy
Když jsem byla štěňátko, zabavila jsem tě svou hravostí a rozesmávala jsem tě. Nazýval si mě svým děťátkem a přes mnohé rozkousané boty a jiné pohromy jsem se stala tvým nejlepším přítelem. Vždy, když jsem byla zlobivá, pokýval si nade mnou prstem a zep-
tal ses: "Jak jsi mohla?!" - ale nakonec jsi mi vždy
odpustil, povalil jsi mě na záda a
poškrá
bal na bříšku.
Moje výchova k čistotnosti trvala trochu déle, než jsi předpokládal, protože jsi byl hrozně zaneprázdněný, ale spolu jsme to zvládli. Pamatuji si ty noci, když jsem byla přitulená v posteli k tobě, naslouchajíc tvým tajemstvím a snům a věřila jsem, že život prostě nemůže být lepší. Chodili jsme na dlouhé procházky, běhali jsme v parku, jezdili v autě, z astavili se na zmrzlinu (mě jsi dal jen kornoutek, protože prý zmrzlina není dobrá pro psy) a dřímala jsem na slunci, když jsem čekala na tvůj příchod domů na konci dne.
Postupně jsi začal trávit víc času v práci a na svojí kariéře a víc času jsi věnoval hledání lidského partnera. Čekávala jsem na tebe trpělivě, utěšovala tě, když si měl zlomené srdce a byl zklamaný, nikdy jsem ti nevyčítala špatné rozhodnutí, vždy jsem nadšeně vítala tvůj příchod domů a těšila jsem se s tebou, když jsi se zamiloval.
Ona, teď tvoje žena, není pejskař - ale i tak jsem jí přivítala v našem domě, snažila jsem jí projevit svou náklonnost a poslouchala jsem ji. Byla jsem šťastná, protože ty jsi byl šťastný. Potom přišli děti a já jsem byla vzrušená spolu s tebou. Fascinovala mě jejich růžovost, jejich vůně a též jsem se chtěla o ně starat. Ale ty a ona jste se obávali, že bych jim mohla ublížit a já jsem trávila většinu času zavřená v jiném pokoji nebo v kleci. Ach, jak jsem je chtěla milovat, ale stala jsem se "zajatcem lásky. Když vyrostli, stala jsem se jejich kamarádkou. Věšeli se na mou srst a tahali se za ní nahoru na své vratké nožičky, strkali mi prstíky do očí, zkoumali moje uši a dávali mi pusinky na nos. Milovala jsem to všechno okolo nich a jejich dotyk - přestože tvůj dotyk byl teď takový ojedinělý - a kdyby bylo třeba, bránila bych je vlastním životem. Vkrádala jsem se do jejich postelí a poslouchala jejich trápení a tajné sny a spolu jsme čekali na zvuk tvého auta na příjezdové cestě. Bývaly časy, že když se tě zeptali, jestli máš psa, ty jsi vytáhl z peněženky mojí fotku a vyprávěl si jim o mě příběhy. V posledních letech už jen povíš ano a změníš téma.
Už nejsem tvůj pes, ale jen pes a rozčilují tě všechny výdaje na mě. Teď máš velkou pracovní příležitost v jiném městě a budete se stěhovat do bytu, kde není dovolené mít zvířata. Udělal jsi správné rozhodnutí pro svojí rodinu, ale byly časy, když já byla tvá jediná rodina. Byla jsem vzrušená z cesty autem, když jsme přijeli k zvířecímu útulku. Bylo tam cítit psy a kočky, strach a beznaděj. Vyplnil jsi papíry a pověděl: "Vím, že jí najdete dobrý domov." Pokrčili rameny a věnovali ti bolestný pohled. Poznali reálnost umístění psa ve středním věku, i když s papíry. Musel jsi vyprostit prsty tvého syna z mého obojku, když křičel: "Ne, taťko! Prosím, nenechej je sebrat mého psa!" A já jsem o něj měla starost a jakou lekci jsi mu to právě dal o přátelství a věrnosti, o lásce a zodpovědnosti a o úctě k celému životu? Rozloučil ses se mnou poplácáním po hlavě, vyhnul ses mému pohledu a zdvořile jsi odmítl sebrat si můj obojek a vodítko. Pospí

chal jsi, protože jsi měl nějaký termín a teď mám jeden i já. Když jsi odešel, ty dvě milé paní řekly, že jsi pravděpodobně o všem věděl několik měsíců dopředu a neudělal jsi žádný pokus najít mi nový domov. Potřásly hlavou a pověděly: "Jak to mohl udělat?"
ude aspoň někdo, kdo se o mě zajímá, někdo kdo mě zachrání. Když jsem si uvědomila, že nemůžu soupeřit o upoutání pozornosti s hravostí šťastných štěňat, neuvědomujících si svůj osud, ustoupila jsem do nejvzdálenějšího kouta a čekala jsem.
Slyšela jsem její kroky, když pro mě přišla na konci jednoho dne a kráčela jsem za ní uličkou do oddělené místnosti. Velmi tichá místnost.
Dala mě na stůl, poškrábala za uchem a pověděla mi, abych se nebála. Srdce mi bušilo v předtuše toho, co přijde, ale míhal se v tom i pocit úlevy. Zajatec lásky odešel v příběhu dní. Jak už to mám v povaze, víc jsem se strachovala o ní. Břemeno, které nosí jí hrozně tíží, a já to vím stejně, jako jsem poznala každ ou tvou náladu. Jemně mi oholila přední nohu a slza stekla dolu po její tváři. Oblízla jsem její ruku stejně jako jsem byla zvyklá tebe utěšovat před mnohými roky. Odborně vsunula jehlu do mé žíly. Pocítila jsem píchnutí a studenou tekutinu proudící do mého těla, ospale jsem si lehla, podívala jsem se do jejích milých očí a zamrmlala jsem "Jak jsi mohl?" Možná protože rozuměla mé psí řeči, řekla: "Je mi to tak líto." Poplácala mě a honem mi vysvětlovala, že je to její práce zabezpečit, že půjdu na lepší místo, kde mě nebudou ignorovat, týrat ani zanedbávat, a kde se nebudu muset bránit - místo plné lásky a světla, tak odlišné od tohoto místa na Zemi. A s posledním zbytkem mé energie jsem se jí snažila přesvědčit zavrtěním mého ocasu, že moje "Jak si mohl?" nebylo myšlené na ní. Bylo to určené tobě, můj milovaný pane, na tebe jsem myslela. Budu na tebe myslet a čekat navždy.

hmm...........

14. června 2009 v 19:10 | Sarinda |  Moje kecy
ahoj....... ako sa máte??? ja práve kukám fotky keď som bola malá a to je také zlatučké ♥ :) ak chcete vidieť tak tu je jedna: ♥

♥ dajt´te do komentíkov aká som bola♥zlatučká/hnus :P

Fotečka :P

13. června 2009 v 20:48 | Sarinda |  Obrázky všeličoho
ahoj!!! srry, že som tu nebola ale škola ma úúplne zamestnala..... :( a tak sa ospravedlňujem..... :( a dávam tu fotku ako hladkam prasiatko :P


Ahojda!!!!

11. června 2009 v 19:48 | Sarinda |  Moje kecy
našla som ešte obrázok zo školy v prírode a tak je tu:: (nieco som tam upravila) :P


Kino

10. června 2009 v 19:35 | Sarinda |  Moje kecy
Ahoj!!!! Dnes som išla do školy a zbadala som bilboard (neviem ako sa to píše :() a na ňom bolo, že Hannah Montana!!! Ja viem možno ani neviete, že som to pozerala alebo niečo také ale mama mi sľúbila, že potom na to pôjdeme(čisto babská jazda XD) No a teraz sa strááááášne teším.............. V kinách to bude až 18. júla ale mne to nevadí (a nepokazí radosť) a... a... a... je to SUPER!!!! :) pár obrázkov


srry

9. června 2009 v 19:44
ahoj!!! srry ze som nepisala ale mama sa na mna nastvala a nemohla som ist..... no to je jedno............ este si nemozem pridat new SB....... kamoska tam nieco spravila a nejde....... spytam sa jej v skole....... a zajtra si dam new SB...........

Kam dál